Hasičky Sopotnice

Historie

Založení sboru v roce 1893 a jeho historie

Pro založení místního Sboru dobrovolných hasičů je nejcennější Műllerův záznam, že v letní neděli 1893 se stalo skutkem rozhodnutí založit samostatný "Sbor dobrovolných hasičů v Sopotnici". Bližšího není sice uvedeno nic než že k založení došlo ve škole. Přesto nám ale potvrdí vstupní agilnost v životaschopnost nově založeného sboru spolehlivě zachycená písemná zpráva ze statistiky "Českého hasičstva v království Českém" k 31.12.1901 v Praze. Je povzbudivé číst, že sopotnický sbor měl 26 činných členů a 3 tzv. čestné, vlastnil 1 čtyřkolovou stříkačku, 150 m hadic, 4 savice, 4 střešní žebříky, 2 hákové žebříky, 2 svítilny. Z toho 12 členů mělo potřebnou výzbroj mužstva (oděv, helmu, sekerku) a cena inventáře představovala 2 000 K (rakouských). Průkaznou hodnotu má zde i údaj o zásahu při dvou místních požárech a jeden mino Sopotnici, neboť naše vlastní sopotnické záznamy o požárech se vedly tehdy v sešitě jen v rozsahu let 1909-1915.

Nebylo by spravedlivé ani historickým pramenům odpovídající, abychom si nepřipomenuli, jak zápasili s pohromou požárů naši předkové v Sopotnici. Podle pramenů, které máme k dispozici došlo v naší obce již v roce 1880 k organizačnímu ustavení "Spolku vojenských vysloužilců". Tato zmínka je důležitá proto, že z jejich členů se vlastně vytvářelo jádro příštího vznikajícího Sboru dobrovolných hasičů. Dnes nám zní s přídechem humoru úsloví "Vojna - není kojná", nebo i rodičovská připomenutí "Teprve vojna z tebe udělá chlapa"- ale neúprosná dějinná fakta dokazují, jak mnozí vysloužilci-veteráni mívali za sebou 6 až 12 let vojenské služby. Po návratu do rodného prostředí není div, že mnozí z nich "světa a velení znalí" jako nejschopnější bývali také učitelé a měli cenné zkušenosti být neohroženými veliteli a rádci při požárech tehdejších doškových a šindelových střech. O historii sopotnických vysloužilců je dobré vědět víc, nejen jako o předchůdcích hasičů, ale i proto, že vesnická rozvážnost a moudrost vyžadovala spolehlivou kontinuitu tradice "veteránů válek" a novotou dalších spolků, kteří se začaly tvořit při rozpadu Rakousko-Uherska a vznikem samostatné ČSR. Místně je takový přístup k pokračování solidárního zachování obou tehdejších místních organizací patrný z toho, že v kronice ještě doznívají vzpomínky na svěcení praporu místních veteránů s obrázkem patronky sv. Barbory, na střílení z hmoždířů z "Lipenskovy stráně" - až po tradiční název statku u Malých -jako u "Velitelů", a po záznam o účasti 3 čestných sopotnických členů na I. celorepublikovém sjezdu čs, hasičstva v roce 1923. Můžeme jen předpokládat, že šlo o Martince Josefa /u Dentů/, o Malého Františka /u velitelů/, o Kuneše Karla /pekař, velitel/ v roce 1923. Máme také kronikářsky písemně dochované svědectví o spolupráci místního "Čs. červeného kříže /zakladatelka paní učitelka Barbora Martincová - U dubu/, s místními hasiči.

Jakkoliv sopotnická školní kronika má o celých 100 roků starší záznamy, než kronika obecní /kterou při vzniku Československa byly povinny teprve zavést všechny obce/, měla naše obec výhodu v tom, že po panu Műllerovi se stal druhým kronikářem jeho pokračovatel, řídící učitel František Frydrych to po dobu téměř 30 dalších let. Pro zachycení činnosti hasičského sboru je důležitou okolností, že on byl dlouhá léta nejen členem, ale zároveň tzv. vzdělavatelem sboru. Vděčíme jeho zájmu, že dodatečně barvitě, i když stručně, zaznamenal o založení sboru tyto podrobnosti: "Spolek byl založen ve škole za pomoci a účasti rychtáře a měli svého velitele - p. Malý, pokladníka a jednatele - zároveň i agilního cvičitele. Kromě zimních večerů cvičili každé pondělí a bylo pravidlem, že dlouho neschůzovali, aby se cvičilo i na závěr každé schůze". O tehdejší kázni svědčí skutečnost, že za trojí neomluvenou neúčast na cvičení mohl být člen vyškrtnut z řad činných členů.

Je dobré si připomenout, že i při prosazení dobré věci platí, že "doma není nikdo prorokem" - takže bezprostřední popud k založení sopotnického sboru vzešel na základě nabídky městského rychnovského sboru koupit starší vozovou stříkačku. Cena není uvedena, ale v roce 1893 bylo značným pokrokem pro vesnické uhašení požáru, že bylo možno skoncovat se staletým obdobím, kdy si museli lidé v řetězových řadách do umdlení podávat džbery a putny s vodou. Kromě hašení požárů, které patřilo k vlastní činnosti a účelu založení sboru platilo i u nás do první světové války /1914-1918/, že hasiči byli zároveň spoluúčastní na kulturním a tělovýchovném životě obce.

V roce 1913, po 20 letech od založení sboru a doslova v předvečer první světové války si již občané vážili natolik zásahů hasičů, že podpořili jeho rozhodnutí zakoupit novou výkonnější vozovou stříkačku s větší účinností od fy Smékal z Prahy-Smíchova za 2.200 K /rakouských/. Jak jinak, než že ji sopotničtí sedláci po silnici z Prahy dovezli.

V pokračujícím desetiletí 30 výročí založení sboru měla povzbudivý význam účasti na prvním celostátním třídenním sjezdu čs. hasičů v Praze. Tehdy se již téměř zdvojnásobil počet členů sboru na 43. Kronika uvádí, že kromě předsedy a velitele se do Prahy rozjeli i další 4 delegáti za mužstvo. Účinek byl zřejmě nejen reprezentativní, ale natolik povzbuzující, že ještě pod dojmem slavného sjezdu dokázal náš sbor uskutečnit na "Blohonově zahradě" /za dnešní samoobsluhou/ hasičské cvičení. Byl to počátek krásné tradice, kterou podťala teprve okupace Československa /15.3.1939/.

V roce 1924 uspořádal sbor hasičů spolu s místními hudebníky koncert ke 100 výročí narozenin Bedřicha Smetany. Výtěžek byl věnován sbírce na postavení "Pomníku padlým".

V následujícím roce /1925/ vykázal náš sbor spolu s ostatními spolky vrcholný úspěch předcházející letité aktivity, kdy byl 7. června odhalen "Pomník padlých" /1914-18/, který svou symbolikou vítězného českého lva nad rakouskou orlicí, neměl v celém okolí obdoby. Tehdy to byla sláva a radost z velké obětavosti občanů, za účasti okolních sborů z Potštejna, Polomi, Českých Libchavy. Tento památník po celou dobu trvání Československa symbolicky představoval jakoby místní křižovatku dějin a událostí v životě národa. Vždyť kolik to bylo čestných stráži, projevů k jubileím republiky, básní zpěvů, hudby a raket - ale i smutku v letech ponížení. Okupační nacistická povýšenost si vynutila v protektorátním roce 1942 odsekání symbolu poraženého ležícího habsburského orla, kterého deptá vítězný český lev a tak domnělá světovládná nacistická pýcha porušila vysokou ideovost pomníku. Pomník stál 11 142Kč. Autorem byl sochař choceňský, absolvent hořické sochařské školy pan Koula.

V červnu 1927 bylo uskutečněno hasičské cvičení, kdy byl u nás početný doudlebský sbor a předvedl nám již novou motorovou stříkačku. Její ovládání a výkon byl pozorován s obdivem - ale nejen vyprchajícím, právě naopak: podařilo se tak zasít sémě zvýšeného úsilí vyrovnat se s technickým rozvojem a modernizací i sopotnického sboru. Potvrdilo se, že si občané váží mnohostranné činnosti hasičů v obci a podporují ji také obětavě hmotně dary při sbírkách, účastí na vystoupeních a vysoce navštěvovaných cvičeních a plesech.

Dne 24. srpna 1930 se splnila touha a mohla být za 51 000 Kč zakoupena motorová stříkačka od známé fy Stratílkovy z Vysokého Mýta. Všeobecnou radost a oprávněnou hrdost nemohla zmenšit ani ta skutečnost, že bylo přece jen nutno si 30 000 Kč vypůjčit. Osvědčilo se opatření, že z každého domu se vybíralo 15 Kč, za provozovanou živnost 10 Kč a z každé měřice 50 haléřů.

Při okrskovém cvičení 19. července 1931 za účasti potštejnského sboru sklízela již obdiv naše nová motorová stříkačka na Blohonově zahradě. Líbila se také rytmická a přesná cvičení se sekerami a žebříky.

Roku 1933 se sopotničtí hasiči dobře připravili na dvě významná jubilea: 15. výročí vzniku Československé republiky, a proto zvolili právě 28. říjen k oslavě svého hasičského jubilea, 40 výročí založení Sboru dobrovolných hasičů.

Součastnost

V roce 2007 náš sbor zakoupil zánovní automobil CAS 25 Škoda 706 RTHP a došlo k jeho dovybavení potřebným nářadím a zásahovými přilbami PAB fire 03.